Hráči: „Zveme si hosty, jejichž rozhodnutí ovlivňují celospolečenský vývoj, a tím i životy většiny obyvatel České republiky. Míříme mezi absolutní špičku, mezi byznysmeny či ředitele nejlepších a nejdůležitějších českých firem, největší odborníky napříč všemi obory, politické činitele, ale také mezi nejvlivnější sportovce nebo hvězdy kultury a showbyznysu. Většinou se jedná o hosty, kteří stojí v mediálním pozadí či rozhovory poskytují pouze sporadicky,“ říká Radek Lain, šéfredaktor deníku Blesk.
Původně byl známý na akademické půdě jako jeden ze světových odborníků na osobu Usámy bin Ládina či na útok na školu v Beslanu. Pak se ale rozhodl své znalosti o terorismu a únosech zúročit v praxi a už 13 let pro mezinárodní firmu sídlící v Londýně zachraňuje od Jižní Ameriky po Afriku či Asii ze zajetí lidi, kteří mají buď soukromě, nebo od zaměstnavatele speciální druh pojištění právě proto, že žijí či pracují v nebezpečných lokalitách. „Pracuji pro firmu, která je exkluzivně navázaná na největšího poskytovatele tohoto pojištění na světě. (…) Začalo to (zmíněné pojištění – pozn. red.) v sedmdesátých letech v Latinské Americe; tam se nechávaly proti únosům pojišťovat bohaté rodiny. V dnešním světě je to ale mnohem víc otázka firem, korporací,“ vysvětluje tento specifický druh byznysu Dolník.
Zachránil jsem všechny, měl jsem štěstí
Akademik, který je původně z Brna, zároveň tvrdí, že takových lidí jako on je na světě maximálně 30. Sám měl přes stovku případů. „Je to poměrně vysoké číslo. Ten počet… Ale není tak klíčový, protože zažijete týden, kdy uděláte tři případy, zažijete případy, kdy sedíte v letadle, a než přiletíte, rukojmí se už někde objevil. A pak jsou případy jako jeden, který jsem měl s Islámským státem, a ten trval 1400 dnů,“ vysvětluje. A s úlevou dodává, že pořád platí jeho osobní statistika, že se všechny oběti v jeho případech vrátily domů. „Je v tom i velký kus štěstí. Jsou případy, kdy uděláte všechno správně, a stejně se to nepovede,“ tvrdí.
Únosci nesmí vědět, že tam jsem
A co jsou ta specifika při vyjednávání s únoscem, kterým může být výrostek z Mexika snažící se vydělat na diskotéku či drogy, somálský pirát, či rovnou islámský radikál? Jedno z klíčových pravidel je, že ten na druhé straně telefonu nesmí tušit, že rodině pomáhá Dolník – jinak by zjistili, že vše jde přes pojišťovnu a že mohou neúměrně navyšovat své finanční požadavky, a dokud nedostanou, co chtějí, prodlužovat utrpení uneseného. Proto vyjednavači používají tzv. komunikátora z prostředí rodiny, tedy někoho, koho nabrífují, co říkat a jak to únoscům podat. Sám Dolník preferuje, aby to nebyl rodič či manželka. „Někdy to tak (že komunikuje ten nejbližší – pozn. red.) dopadne, protože na tom trvá. Já většinou radím, že poslouchat na telefonu, jak vám vyhrožují, že vám znásilní dceru a uříznou jí ucho, není to nejlepší. Bude vás to ovlivňovat víc než někoho s větším emocionálním odstupem,“ popisuje v českém kontextu stěží představitelnou realitu. A dodává, že tenhle přístup je natolik funkční, že by i v případě únosu vlastního dítěte uměl přijmout, že nebude ani vyjednavač, ani komunikátor. „Stoprocentně ano. A ještě řeknu to, že bych takového člověka (profesionálního vyjednavače – pozn. red.) u sebe chtěl mít, protože moje emoce, kdyby šlo o někoho blízkého, by mi zabraňovaly v tom dělat těžká, ale racionální rozhodnutí. Když máte vysoko emoce, racionalita je potlačená a je úplně jedno, jak jste zkušený nebo inteligentní. Když půjde o vaše vlastní dítě, nebudete to dělat dobře,“ vysvětluje překvapivě.
Zdroj: Blesk.cz / Foto: Tonda Tran
